Nikdy nevstoupíš do stejné řeky. Já jsem do ní v pátek 8. 8. 2008 vstoupil po osmý. Voda v tý řece je jako whisky, čím starší tím lepší. A ta whisky nese značku IRON MAIDEN.
Pro tento koncert jsem zvolil stání u pódia a udělal jsem jen dobře. Na stadion dorážíme něco po páté a po velice rychlém a bezproblémovém vstupu, prohlídce a opáskování zaujímáme místo ve středu levé strany pódia, několik málo řád od první brázdy. Postupem času se do začátku vystoupení Iron Maiden dostáváme až k témeř středu pódia.
Celá show, je oproti údajům na vstupenkách zahájena již v 18 hodin vystoupením speed metalové smečky Salamandra, která si možnost vystoupit jako předkapela heavymetalové legendy vydobila v soutěži pořádané rádiem BEAT a následnou volbou managementu Iron Maiden. Volba to byla velice dobrá, jejich styl se mi zamlouvá a na pódiu se jim až na občasné problémy se zvukem zadařilo.
Po 30 minutovém setu Salamandry následuje pauzička na to, aby úderem 19 hodiny mohla vystoupit Lauren Harris. Nápis na plachtě na pódiu, Calm Before The Storm, vystihl toto vystoupení na 100 procent. Nuda, bída, děs. Ta holka prostě není soudná a potvrdila mi tak už můj názor z loňské Ostravy, že nebýt slavného tatíka, tak se na pódium (rozuměj k mikrofonu) jen tak nedostane. Odezva publika byla znatelně slabší než u Salamandry.
Pár minut po osmé přichází Lauren Harris avizovaná bouře a to absolutně v pozitivním slova smyslu, protože počasí se vyvedlo, ač to během dne vypadalo všelijak, znamenitě.
Nejdříve klasika v podobě Doctor, Doctor od UFO, poté sestřih z první části turné Somewhere Back In Time, zaměřený především na speciál Ed Force One a poté již
"We shall go on to the end, we shall fight in France, we shall fight on the seas and oceans, we shall fight with growing confidence and growing strength in the air, we shall defend our Island, whatever the cost may be, we shall fight on the beaches, we shall fight on the landing grounds, we shall fight in the fields and in the streets, we shall fight in the hills; we shall never surrender"
a v kotli se rozpoutává opravdové peklo. Během prvních tónů Aces High se celý kotel smršťuje, především směrem vpřed, na cca 1/2 své původní velikosti a atmosféra je fantastická. Bruceho přes zpěv publika není chvílema témeř slyšet, pár šílenců tam vyvádí o něco víc než by bylo zdrávo, ale to ke kotli prostě patří. Poprvé slyšíme, a ne rozhodně naposled, Scream for me Praha, Scream for me Czech republic, přičemž odezva je adekvátní té mase fanoušků, která na koncert zavítala. Mazec v kotli pokračuje i během následující skladby. Poté přichází Revelations a před ní Bruce zmiňuje tragickou událost, která se dotkla i mnoha fandů Iron Maiden, kteří na koncert cestovali vlakem z polského Krakowa. Následně jim tuto skladbu věnuje. První výměna pozadí za Eddieho kavaleristu třímajícího britskou vlajku a všem je jasné, že nepřijde nic menšího, než legendární The Trooper. Do ní Bruce nastupuje, jak jinak, v červeném vojenském kabátu a sundává tak svého kulicha, který je, dle mého slabší stránkou jeho image na letošním turné. Ze všech na pódiu srší spousta energie a hraní si vyloženě užívají. Bruce běhá po pódiu z jedné strany na druhou, mávaje střídavě dvěma britskými vlajkami, které následně zahazuje do zákulisí. Jeho šibalský úsměv po druhém hodu prozrazoval asi nějakou velice dobrou trefu. Před The Number Of The Beast se zadní plocha mění na pekelně černou plochu a na levé straně pódia se již objevuje ďábel sám. Tato legenda byla doprovázena mega ohňovými efekty a ač byly spuštěny jen na malou chvíly, jejich síla byla v kotli brutálně znát. Rime Of The Ancient Mariner slyším lie poprvé a atmosféra je ohromující. Hlavně při té pomalé instrumentální pasáži mi běhal mráz po zádech. Po ní Bruce v masce jestřába a Powerslave, na tu jsem se hodně těšil a jak jinak, nezklamala. Heaven Can Wait, skladba, při které dostávají šanci fanoušci Iron Maiden vyzpívat si její Óoo pasáž. Tentokrát to byli vylosovaní členové oficiálního fakclubu Iron Maiden a výherci několika soutéží, které proběhli v českých médiích. Mezi ty první se dostal i Matii, a zpíval statečně :-), leader Czech Iron Maiden fan clubu, tak se těším, že se o tomto životním zážitku s námi brzy podělí. Jen jsem na pódiu nezahlédl vlajku CIMFC, nebo jsem jen přehlédl? Při Can I Play With Madness to v kotli opět pořádně zavřelo. Následuje legenda Fear Of The Dark, Bruceho nebylo téměř potřeba, atmosféra dech beroucí. Chorál fandů nepopsatelný. A je tu poslední kousek Iron Maiden s obrovským Eddiem mumijí na závěr. Kapela se loučí, rozdává potítka, trsátka a paličky.
Po několika minutách aplausu a vyvolávání Maiden, Maiden se kapela ve výborné kondici a náladě vrací zpět. Bruce vtipkuje a představuje své spoluhráče, oznamuje návštěvnost 35 tisíc lidí (jetli jsem dobře rozuměl), oznamuje tvůrčí a koncertní pauzu s novým albem někdy v roce 2010. Přichází pokus o Happy Birth Day Bruce, který na druhý pokus témeř vychází. Sólo na španělku a je tu otevírák alba Seventh Son Of A Seventh Son - Moonchild. Během všech tří přidávaných sklabeb zadní ploše pódia dominuje plachta, která znázorňuje motivy ze tří alb, který je turné Somewhere Back In Time věnováno - Somewhere Back In Time, Powerslave a Seventh Son Of A Seventh Son. Při The Clairvoyat se objevuje Eddie podruhé, tentokrát v podobě kyborga z vesmíru z alba Somewhere In Time. Záverečný song, Hallowed Be Thy Name, je můj nejoblíbenější. Geniální text, super muzika, nepopsatelná atmosféra především začátku skladby. Kapela naposledy děkuje, rozdává další várku trsátek a spol., odcházejí, tma, řev, Always Look on the Bright Side Of Life od Monty Python a je tu definitivní konec. Už můžeme jen vzpomínat.
Určitě to byl z těch osmi koncertů, které jsem viděl, ten nejlepší. Super atmosféra, zazněly nejoblíbenější skladby, zvuk výborný (i když lidé z tribun si ho moc nechválili), perfektní organizace. Nemělo to chybu. Příště přijdu zas.
V reportu jsou možná nějaké nepřesnosti, klidně napište do komentářů, určitě si ještě na něco vzpomenu a doplním. Stáhnu také fotky z mobilu a pokud něco vyšlo, tak je sem doplním. Pokud máte nějaké své, pošlete, rád je doplním do článku.
Setlist
Intro - Churchills Speech
Aces High
2 minutes to midnight
Revelations
The Trooper
Wasted Years
The Number of the Beast
Run to the hills
Rime of the ancient mariner
Powerslave
Heaven can wait
Can I Play with madness
Fear of the Dark
Iron Maiden
Moonchild
The Clairvoyant
Hallowed be thy name
(65.55 %)
